První vyloučený

karta Každé živé společenství si vytváří vlastní vnitřní zákony fungování, soužití,… které zajišťují optimální vývoj. V přírodě, tedy i u lidí, to jednoznačně slouží k „udržení rodu a výchově co nejvíce kvalitních potomků“ (tedy zachování a růstu jednotlivých živočišných druhů). A v lidských komunitách je tomu také tak. Každý společek (ale i politická strana, odborová organizace,…) chce být nejlepší, nejznámější,… a samozřejmě: funkcionáři se chtějí pyšnit co největším počtem nadšených členů. Nejlépe však takových, kteří nemají vlastní názory a bez přemýšlení plní pokyny vydané moudrým vedením. Což zase nevyhovuje normálním lidem… a to je věčný problém – každý spolek balancuje mezi tolerancí a pevně semknutou uzavřenou sektou.

Byl a stále jsem členem mnoha spolků (nijak se tím netajím – je to úžasná příležitost ke studiu lidských pohnutek, charakterů, typů,…), co jsem však viděl ve Svazu (kromě mnoha skvělých okamžiků) je i přehlídkou „nevšedních zážitků“. Jeden takový ilustrativní (kdy soudruzi váhali mezi vyloučením celého výboru za Svazu či zrušením naší základky) si dovolím ve stručnosti popsat:

Bylo to v někdy okolo roku 1987 (tedy v pomalu roztávajícím totáči), kdy se konala 1. konference městské organizace Svazu. Byla to velká sláva (protože to byla od vzniku Svazu vůbec první taková akce, ta další se konala až někdy v roce 1990) a já jsem byl naší základkou vyslán coby delegát. Průběh byl standardní (projevy, zprávy, hlasování,… však to znáte) a tak jsem o všem napsal do našeho základkového časopisu (ten jsme mnoho let vydávali před i po konferenci). Jeden výtisk jsme jako vždy poslali na Městský výbor, neměli jsme se za co stydět, práce za námi vidět byla. Asi za dva měsíce však přišla pozvánka pro celý výbor ZO na jednání Komise ideově výchovné (jo, to byla taková dobová zvyklost) – nevěděli jsme proč, leč po mírném zmatku jsme dorazili (soudruzi nás totiž zvali na několikrát, nejdříve zapomněli uvést datum jednání, pak hodinu, potom zase místo)… a tam začal několikahodinový výslech právě ohledně našeho časopisu. Začalo to nenápadně (kam jej posíláme, kolik výtisků vydáváme, kdo to čte, kdo se skrývá za přezdívkami autorů, kdo je autorem fotek,…) a pak přišlo to hlavní „proč jsme psali o městské konferenci“ a zlatý hřeb výslechu: „Co jsem myslel tím, že k obědu byl řízek“. Ano, řízek byl stěžejní bod jednání tehdejší Komise ideově výchovné…

Celí vytřeštění jsme se vypotáceli z jednání slavné Komise a posléze jsme na výboru, ba ani na členské schůzi nevymysleli, proč byl řízek závadný. Dodnes to nevím a to jsem po letech hovořil s bývalým členem této komise, který se jen vymlouval a důvod nesdělil. Klidně však vyjevil, že Komise navrhovala buď vyloučit členy výboru (patrně nebyli dost bdělí) nebo zrušit celou ZO (protože všichni už ví, že byl řízek). Soudruzi v Městském výboru prý to také řešili, ale nakonec usoudili, že likvidace kvůli řízku by asi vypadala hloupě. I v těch báječných létech pod psa měli výjimečně pravdu.

Ale abych se vrátil k tématu. Tím, že byl vyloučen jeden člen ústředního orgánu ze Svazu (a podle mě jde opravdu o historicky první vyloučení člena za celou 30.letou historii – blahopřeji!) se náš spolek více méně „odkopal“, vedení (ÚVR na návrh ÚKRK) ukázala, že Svaz již není tolerantní spolek pro všechny milovníky přírody, ale čím dál více uzavřenější grupa nemající v oblibě jakýkoliv než pár jednotlivci posvěcený názor a o kritice „svatých“ už vůbec nemluvě. Zde již vůbec nepomůže vysvětlující článek v papírových Depeších, kde autor dle svého zvyku opět demagogicky mlží. S vyloučeným totiž nikdo nekomunikoval, nediskutoval,… – dočkal se jen přezírání, odmítání mailů, nadávek,… Pro vedení Svazu (a konkrétně pro předsedu) je to velmi smutná vizitka – to, že někdo kritizuje předsedu ÚKRK, ředitele Kanceláře, postupy v některých případech, financování určitých aktivit,… je spíše významným signálem k reflexi své činnosti a ne důvodem k exemplárnímu vyloučení. Velmi silně mi to připomnělo praktiky za totáče (kdy však i soudruzi nejprve hříšníky předvolali před Komisi ideově výchovnou)…

Cílem této tmavé skvrny na štítě totiž vůbec nebylo a není „vyobcování nepřizpůsobivého rozvraceče“, ale především zbavení se nepohodlného veřejného kritika „vedení“ a hlavně zastrašení případných následovníků. Základkám i jednotlivcům tím byl vyslán jasný signál „držte hubu a krok!“, protože my, nedotknutelní svatí, chceme „klid na práci“ (a každý si pod pojmem „práce“ může představit co chce).

««« Předchozí text: Budeme první! Následující text: Do Nového roku... »»»

Michal Kulík | 24. 10. 2010 Ne 13.02 | Ze života Svazu | trvalý odkaz | tisk | 986x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1]
Michal Bláha mejl 26. 10. 2010 Út 11.05

Když se k tomu doplní, že hlasování o vyloučení proběhlo elektronicky, aby se vše stihlo co nejdříve a zároveň aby se neriskovalo, že na jednání ÚVR nepřijede dost členů, kteří by bylo pro, tak to působí vskutku podivně.

A když jsem si pak dovolil na následujícím jednání ÚVR (na kterém bylo mimochodem méně osob než je nejmenší potřebný počet pro to, aby vyloučení člena ze Svazu bylo platné) požádat o to, abych byl v zápise jmenovitě uveden, že jsem nehlasoval (s ohledem na pravidla elektronického hlasování je v případě nesouhlasného názoru lepší nehlasovat vůbec než hlasovat proti), strhla se obrovská debata, zda na něco takového mám vůbec právo. Chtělo se dát hlasovat, leč nebyli jsme usnášeníschopní. Takže se vše vyřešilo šalamounsky tak, že mi bylo přislíbeno, že v zápise z ÚVR se objeví následující „M. Bláha žádá, aby byl v zápise z ÚVR jmenovitě uveden, že nehlasoval v proběhlém elektronickém hlasování. ÚVR se k jeho žádosti nevyjádřila“. Teď už mohu být jen zvědav na zápis …

Tento text již nelze dále komentovat.
Tento WEB tvoří skupinka autorů. Web využívá systému RS2. Spuštěno 2.3.2007 pod ISSN 1802-4459. Kam jinam?   Admin